SPORTOVNÍ IDENTITA ≠ LIDSKÁ HODNOTA
Tohle je jedna z věcí, kterou bych jako „starší“ a hlavně zkušenější Maki poradila té mladé, ctižádostivé, citlivé, tvrdohlavé… a nakonec často i ze sebe zklamané.
Když se sportovce zeptáš, co dělá, začne mluvit o svém sportu.
Když se ho zeptáš, kdo je, většinou se odpověď stočí zpátky ke sportu. K dovednostem, výsledkům a vlastnostem, které k tomu „patří“.
Když žiješ sportem odmala, splývá to tak rychle, že si toho vlastně ani nevšimneš.
Zkuste si to někdy sám. Představte se, aniž byste zmínili cokoliv o své práci nebo sportu
Je to mnohem těžší, než to zní.
Proč?
Protože většina z nás žije podle skryté rovnice:
Můj výkon = moje hodnota.
Moje výsledky = moje vizitka.
Rozumově víme, že to tak není, ale…
Sportovní identita je totiž dvojsečná.
Dává ti disciplínu, sílu, směr… máš na tom postavený brand, sponzory, kariéru a celé zázemí.
Ale zároveň tě dokáže zlomit jako málo co.
Proto pořád tlačíme víc, líp, dál.
Neumíme odpočívat, protože „ztratím náskok“.
Myslíme si, že musíme neustále někomu něco dokazovat.
Zranění vnímáme jako pád hodnoty.
Špatný den jako osobní selhání, místo jako obyčejný špatný den.
Když je sport tvoje jediná identita, prohraješ na hřišti, ale bolí tě celý člověk. Dušička nejvíc.
Když je sport tou hlavní identitou kterou žiješ , bereš prohru jako selhání člověka, ne jen výkonu.
Jenže tvůj výkon je proměnná.
Tvoje hodnota je konstanta.
A konstanta nikdy nepřestane platit.
Sport je tvoje část. A nádherná část.
Má nás formovat, posouvat a motivovat.
Je to vášeň, radost, disciplína i velká dřina.
Ale není to celé „ty“.
Není to tvoje identita.
A už vůbec ne tvoje lidská hodnota.
Ve chvíli, kdy se sport stane celým světem, zůstaneš slepá k tomu, kým jsi mimo hřiště, dráhu nebo stadion.
Ale realita je jiná.
Jsi i dcera/syn.
Ta, kterou někdo vychoval, miloval, vedl. A tvoje hodnota pro ně nikdy nezávisela na medaili.
Jsi i máma/táta
A pro svoje dítě jsi celý vesmír.
Nebo budeš a věř mi, těm jsou tvoje sportovní výsledky u zadku.
Jsi i kamarád/partnerka.
Ten, kdo má sny, touhy, slabé chvilky, radosti a strachy. Ten, s kým se přátele smějí, komu volají, když je jim nejhůř.
Žádný ranking na světě neurčuje, jak dobrý jsi člověk.
Kdybych se tohle naučila dřív, ušetřilo by mi to spoustu slz.
Spoustu.
